Ve čtvrtek 2. července 2020 jsme se po několika měsících přerušené činnosti konečně setkali na klubovně, naložili jsme vše potřebné a vyrazili jsme na Paulinu louku, jež se po další dva týdny měla stát našim domovem. I přesto, že nás již v prvních hodinách stavby zasáhl déšť, jsme dokázali postavit kuchyni, jídelnu i všech devět tee-pee za neuvěřitelně krátkou dobu a mohli jsme se těšit na příjezd vlčat a světlušek, kteří se k nám připojili v sobotu. Poté, co i ti nejmladší přiložili ruce k dílu, jsme naše tábořiště dostatečně zútulnili, abychom se mohli všichni ve svých tee-pee zabydlet. Nedělní večer jsme pak mohli strávit u slavnostního ohně, kterým jsme Tábor Paulington 2020 oficiálně zahájili.
Již první den po stavbě jsme se během naší celotáborové hry přenesli na Divoký západ do městečka Paulington, kam se čtyři významné rodiny tvořené vlčaty, světluškami a skauty vydaly hledat poklad svých předků, kteří jej společně ukryli během občanské války. Členové rodin to ale neměli vůbec jednoduché. Cesta do městečka byla dlouhá a vedla přes neudržovaný divoký brod. Namísto vřelého přivítání je pak v městečku čekala celá řada křiváckých postav, o jejichž přízeň a uznání museli bojovat až do samého konce. Touha po pokladu musela jít na chvíli stranou, neboť jim obyvatelé městečka dali jasně najevo, že bez dostatku dolarů mohou na pobyt v Paulingtonu zapomenout. Z toho důvodu se rodiny musely zapojit do stavby železnice, nechat se unést zlatou horečkou a vyrazit rýžovat zlato, v neposlední řadě také vzít zákon do vlastních rukou poté, co byla vyloupena jediná banka ve městečku.
Aby se rodinní členové mohli vydat za pokladem, museli se zorientovat ve složitých vztazích, shromažďovat informace od obyvatel a neustále se rozhodovat, zda jim pomohou a splní jejich nesnadné úkoly. Ačkoliv se snažili dělat správná rozhodnutí, nebylo vždy jednoduché rozpoznat všemožné lsti a intriky postav, jimž se usilovně pokoušeli zavděčit. Je to tak, jak se říká – cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, a tak musely rodiny nejednou odčinit to, co nedopatřením napáchaly.
K pokladu, o nějž se žádná z rodin nechtěla dělit, naše dobrodruhy nakonec zavedl poněkud přehlížený místní blázen, ze kterého se vyklubal válečný veterán a spolubojovník předků rodin. Díky němu byla rodina Dogů schopna nalézt poklad, který však obsahoval nečekané poselství – vzkaz od Freda Rodrigéze, jenž poklad uschoval. Členové znepřátelených rodin se tak dozvěděli příběh o tom, že ačkoli mezi jejich předky panovalo nepřátelství, během války bojovali bok po boku a nakonec se stali přáteli.
I přesto, že se rodiny usmířily, musely nakonec své místo v Paulingtonu na městské radě obhajovat před bláznivým starým veteránem, podvodným pašerákem, křiváckým barmanem, chamtivým bankéřem či neschopným starostou, jenž měl zastání pouze u neoblíbeného šerifa i dalšími obyvateli. Možná navzdory očekávání rada rozhodla, že mohou všichni nově příchozí ve městečku zůstat, a tak byla na oslavu nových obyvatel Paulingtonu uspořádána westernová hostina.
Zajímavými zážitky ale nebyla nabita pouze celotáborová hra. Skauti prošli náročnou stezkou za novými družinami a poté pracovali na spolupráci a družinové identitě. Vlčata a světlušky si vyzkoušely týmový boj o přežití, dobrodružný průzkum zaniklé vesnice a poznaly hlavní momenty skautské historie. Během deštivého dopoledne jsme se všichni stali larvami ve spacácích a přihlásili jsme se do reality-show plné zábavných soutěží. Společně jsme také strávili příjemný večer u promítání westernových filmů a naši roveři si sáhli na dno, když se na jednu noc stali outdoorovými kurýry společnosti Pizza extreme delivery.
Tábor 2020 také přinesl mnoho změn. Naši nováčci se rozhodli složit slib světlušek, skauti mezi sebe přijali dva nové členy a vedení ze SANu se rozrostlo o čtyři nové rovery. U závěrečného ohně předal Tygr po čtyřech letech vedení oddílu do rukou Hadky.
I přes náročnou situaci a omezené podmínky si z tábora odnášíme příjemné pocity a zážitky. Nyní se těšíme na to, co přinese nový skautský rok, a doufáme, že se opět sejdeme na dalším táboře.
(Autorkou článku je Hadka)