login:
heslo:
Registruj

Kalahari > Články

Holčička se sirkami

Pohádka od Hanse Christiana Andersona

Byla krutá zima.Sněžilo a začínalo se smrákat k temnému večeru;však to byl poslední večer roku,večer silvestrovský.A v té zimě a tmě chodila ulicemi malá chudá holčička,prostovlasá a bosa.Nu ano,měla sice na nohou pantofle,když šla z domu,ale co naplat,byly to pro ni pantofle moc veliké,naposled v nich chodila její maminka,tak byly velké.A holčička je ztratila,když utíkala přes ulici,kudy se zběsile řítily dva vozy.Jeden pantofel už potom nenašla a s druhým utekl nějaký kluk;říkal,že z takového pantofle bude mít kolíbku,až se mu jednou narodí děti.Holčička tedy chodila bosá,nožky celé rudé a modré zimou.Ve staré zástěře měla hromádku sirek a svazeček jich držela v ruce.Za celý den od ní nikdo nic nekoupil, nikdo jí nedal ani penízek;holčička chudinka už byla hladová a promrzlá a tvářičku měla ustaranou.Sněhové vločky jí padaly na dlouhé plavé vlásky s krásnými kučerami na šíji,ale na tuhle okrasu ona nemyslela.Ze všech oken se linula záře svíček a ulicí se nesla libá vůně husí pečínky.Vždytˇ byl poslední večer v roce,ano,na to holčička myslela.V koutě mezi dvěma domy-jeden vystupoval do ulice trochu víc než druhý-se posadila a všecka se schoulila;drobné nožky vtáhla pod sebe,ale bylo jí ještě víc zima.Domů si netroufala,vždy žádné sirky neprodala a od nikoho nedostala jediný penízek.Tatínek by jí nabil a potom,doma je taky zima,nad hlavou tam mají střechu a tou dovnitř fičí,i když největší skuliny zacpali slámou a hadry.Ručky měla téměř zmrtvělé chladem.Jak by je možná zahřála maličká sirka!Kdyby si tak troufla vytáhnout ze svazečku jen jednu jedinou,škrtla jí o zeď ohřála si prsty!Vytáhla jednu a „škrt“!Jak jen ta malá sirka zaprskala,jak hoří!Holčička chránila dlaní teplý jasný plamínek,jakoby malou svíčku;byla to ale podivuhodná svíčka!Holčičce se zdálo,že sedí před velikými železnými kamny s lesklými mosaznými koulemi a mosazným bubínkem.Příjemně v nich žhnul oheň a jak hřála! Ale co to !-Holčička už natahovala nožky, aby si je taky ohřála,když vtom plamínek zhasl,kamna zmizela a ona seděla s krátkým oharkem zápalky v ruce.Škrtla novou.I tahle hořela, svítila, a tam , kam dopadala na zeď její záře, byla zeď průsvitná jako závoj.Bylo vidět do pokoje,kde stál stůl prostřený běloskvoucím ubrusem a parádním porcelánem a kde se nádherně kouřilo z upečené husy plněné švestkami a jablky.A ještě krásnější bylo, když husa seskočila z mísy a kolébala se po podlaze s vidličkou a nožem ve hřbetě – a rovnou k chudobné holčičce.Vtom sirka zhasla a zase bylo vidět silnou studenou zeď.Holčička zapálila další sirku.A teď seděla pod překrásným vánočním stromkem,byl ještě větší a měl ještě víc ozdob než stromek, který letos o vánocích zahlédla skleněnými dveřmi u bohatého

 

kupce.Na zelených větvích svítilo na tisíce svíček a shlíželi na ni odtamtud pestré obrázky podobné těm, co zdobí výkladní skříně. Maličká vztáhla obě ručky-a vtom sirka zhasla, všechny ty spousty vánočních svíček stoupaly výš a výš a holčička viděla, že se mění v časné hvězdy.Jedna z těch hvězd spadla a nakreslila na nebi dlouhou ohnivou čáru.“Teď někdo umírá,“ řekla maličká.Její babička, která jediná na ni bývala hodná, ale teď už nebyla mezi živými, jí totiž říkávala:“Když padá hvězda, odchází něčí duše do nebes“. Znovu škrtla o zeď sirkou, rozlilo se světlo a v jeho svitu stála babička, nevýslovně jasná, zářící, milá a vlídná. „Babičko“! zvolala maličká. „Vezmi mě s sebou! Já vím, že zmizíš, jak jen ta sirka zhasne, stejně jako mi zmizela teplá kamna,krásná pečená husa a ten veliký, nádherný vánoční stromeček!“ A rychle škrtla všemi sirkami, které jí ve svazečku zbyly- chtěla babičku mermomocí zadržet. Sirky vzplanuly takovou září, že bylo jasněji než za bílého dne.Babička nikdy nebyla tak hezká, tak velká.Vzala holčičku do náručí a šťastné a blažené spolu letěly vysoko, převysoko.A tam nebyla ani zima,ani hlad,ani strach…

 

 

 

V koutě u domu seděla v ranním chladu holčička.Měla červené tvářičky a úsměv na rtech,ale byla mrtvá,zmrzla posledního večera starého roku.Novoroční jitro se rozbřesklo nad mrtvým děckem,jež dosud drželo v ruce svazeček sirek,takřka do jedné ohořelých. „Chtěla se chudinka zahřát!“říkali lidé.Nikdo však nevěděl,co krásného holčička viděla a v jakém lesku vstoupila se svou babičkou do radosti nového roku!



Vloženo 2008-12-21 18:10:45 Autor Dan